Status hrdosti – Prolog

Status hrdosti

Prolog

,,Slova, jenž pravím; nechť bohové je nyní vyslechnou. Nechť vyslechnou je nebesa zřetelně, též neomylně. Tímto okamžikem až po moment, v němž titulu svého se vzdám, slibuji čestnou službu svou zemi této. Nebudu tázati se zla, ni spravedlnosti. Neuposlechnu úmyslů svých, ni pokušení moci nepodlehnu. Nebudu stavěti dobro své ni blízkých před zemi svou. Tělo mé je půdou, po níž kráčí lid můj, krev má je tekutinou svatou, jež vdechuje život národu mému a srdce mé jest vůlí lidu a královou.
Nezřeknuti se role své, následovati tato slova, stanu se mečem, též štítem. Takto přísahám.“

Zaklapla knihu a zastrčila ji zpět do přihrádky. Pak se s mírným úsměvem otočila ke knize zády a vyšla směrem ke dveřím, kde viděla stát siluetu osoby zahalenou v oslepujícím svitu slunce. Osoba k ní natáhla ruku. Mladá žena ji bez zaváhání s ještě větším úsměvem na tváři přijala a spolu odešli.