Second Life vs Google Earth + Úkol

V dnešní hodině jsme měli za úkol vybrat si památku a najít ji jak v Second Life, tak v Google Earth a tyto zkušenosti porovnat.

Mnou vybrané místo bylo Todai-Ji. Tedy chrám v chrámovém komplexu.

Google Earth mi pověděl, jak se místo nachází daleko, kde se můžu zastavit v průběhu cesty. Second Life mi nic z toho nenabídlo (pokud umím hledat).

Co se týče vzhledu, Second Life mě naprosto uchvátilo. Naprosté detaily vykreslené, zvuky přirody, krásná animace, hrála tam buddhistická hudba. Měla jsem pocit, že se opravdu procházím daným místem.
V Google Earth byla grafika lehce zkreslená, vynechaná místa… Na druhou stranu jsem si mohla prohlédnout chrám z perspektivy fotek, u čehož jsem však měla pocit, že se pouze dívám a nejsem tam.

Co se týče informací, Google Earth mi poskytl jen základní info jako název chrám, co za typ chrámu to je a kde se nachází. Dále mě však odkázal na wikipedii.
V Second Life byla u chrámu podrobná tabulka popisující důvod, proč místo vzniklo, kdo je osoba, po kom jsou některá místa pojmenovaná, co dále můžeme najít poblíž, kdo to postavěl. Jaké jsou výhledy pro toto místo do budoucna a další.

Přiložené obrázky Google Earth:
earth 1earth 2earth 3earth 4

Second Life:
Snapshot_001Snapshot_002Snapshot_003Snapshot_004


ÚKOL: Jak se bude měnit cestování?
Upřímně si nemyslím, že se bude příliš lišit či měnit do budoucna. Věřím, že lidé stále preferují zkušenost cestovat naživo a taky této zkušenosti budou nadále dávat přednost. Virtuální asistenti však můžou být určitou pomocí, ovšem zajít bych jim velký důraz nedávala, což je však věc, která se možná změnit do budoucna může.
Myslím, že s pokrokem technologií se najdou i lidé, kteří budou žít převážně ve virtuálním světě a v něm i cestovat, ovšem věřím, že tohle procento lidí bude menšinové. Já osobně si koupím letenku a budu cestovat osobně.  Full-five technologii bych však velice ráda vyzkoušela.

První den v Second Life

Můj první den v Second Life v rámci studia na univerzitě Palackého (B předmět) byl velice zmatečný. Pořád zcela nechápu, jak se tato hra, toto virtuální prostředí, ovládá, jelikož nastvavení je ve velkém zcela jiné než u běžných her. Na rozdíl od jiných her ke mně také najednou začalo mluvit plno cizích lidí. Nějak se tím snad ale prokoušu.
Jako důkaz první zkušenosti přihazuji několik screenshotů.

Snapshot_001 Snapshot_005Snapshot_007Snapshot_008Snapshot_002

Chráněno: Status hrdosti – Kapitola čtvrtá

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud ho chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Status hrdosti – Prolog

Status hrdosti

Prolog

,,Slova, jenž pravím; nechť bohové je nyní vyslechnou. Nechť vyslechnou je nebesa zřetelně, též neomylně. Tímto okamžikem až po moment, v němž titulu svého se vzdám, slibuji čestnou službu svou zemi této. Nebudu tázati se zla, ni spravedlnosti. Neuposlechnu úmyslů svých, ni pokušení moci nepodlehnu. Nebudu stavěti dobro své ni blízkých před zemi svou. Tělo mé je půdou, po níž kráčí lid můj, krev má je tekutinou svatou, jež vdechuje život národu mému a srdce mé jest vůlí lidu a královou.
Nezřeknuti se role své, následovati tato slova, stanu se mečem, též štítem. Takto přísahám.“

Zaklapla knihu a zastrčila ji zpět do přihrádky. Pak se s mírným úsměvem otočila ke knize zády a vyšla směrem ke dveřím, kde viděla stát siluetu osoby zahalenou v oslepujícím svitu slunce. Osoba k ní natáhla ruku. Mladá žena ji bez zaváhání s ještě větším úsměvem na tváři přijala a spolu odešli.

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich